9. úkol Vypečený

  Jednoduše něco si upečte, tak zněl devátý úkol webu Kuchařka pro dceru.

  Pořád jsem plánovala koláč či něco podobného a neuvědomila jsem si, že vlastně máme dnes kuře pečené se zeleninou. Foceno je po obědě :-) mém a mladší dcery.

Pro inspiraci uvádím použitou zeleninu: tuřín, petržel, ředkvičky, paprika, rajče, lilek, mrkev, jarní cibulka, řepa, pórek, květák, prostě co lednice dala.








  A ještě pečení na druhou, neboli kváskový chléb. Sice vypadá trochu jako ryba - placatý a šišatý, ale snad bude jedlý.

300g kvásku (večer předem rozkvasit), 300g mouky mix hladká špalda, celozrná špalda, klasik hladká, 170ml vody, 12g soli a 5g kmínu, uhnětat, 2 hodiny kyne v mísce, 2 hodiny v ošatce, pár minut vyklopený na prkénku na vzpamatování a z prkénka hážu rovnou na rozpálený plech. Postříkám vodou a peču 10 min na 275, pak 20 minut na 200 stupňů. Tentokrát vůbec nechtěl z ošatky ven, tj jsem vyklopila rozpláclou potrhanou placku.

8. úkol Orosený

   Dopřejte sobě nebo jiným orosený drink
Tak zněla výzva webu Kuchařky pro dceru osmý den soutěže. A jak s ním naložit v nealko variantě, když můj oblíbený virgin mojito drink už jsem do soutěže zařazovala a alkoholové koktejly mám ještě na nějaký čas vyškrtnuté z meníčka?
  
  Lednice nabídla meloun a banány v pokročilé zralosti a tak jsem zkusila rozmixovat, vychladit a říznout citronem. Počasí za oknem sice k chlazeným drinkům příliš nevybízí, ale chtěla bych pohnout s úkoly a přiblížit se k těm aktuálním.

  

 

  Největší problém byl tedy s orosením, nevím, jak to s tím pivem dělají, ale já chladila celý den a stejně nic moc...


  

7. úkol Černobílý

  Tak jsem se 25. července slavně dokopala k úkolu číslo sedm, tj ze 7. července. Florentýna na svém webu Kuchařka pro dceru uvedla zadání Uctěte mimořádné vlastnosti přeštického prasete a servírujte jídlo v duchu černobílých barev.

  Úkol na první pohled opět jednoduchý, v nápovědě bylo mimo tipů na vaření i použít černobílé stolovací pomůcky, ale já vymýšlela různé druhy buchet. Vzhledem k tomu, že vrcholila sezóna rybízu, zpracovával se hlavně on a čokoládové dezerty šly do pozadí. Nakonec jsem se rozhodla pro rychlý pohár. Udělala jsem hodně tmavý čokoládový pudink, vrstvu tvarohu, pařížskou šlehačku a šlehačku klasik. Dovnitř jsem propašovala banán (do vrstvy tvarohu) a broskev mezi paříž tak, aby ovoce nekazilo dojem černobílé variace.
 
  První zádrhel přišel s našleháním pařížské šlehačky, neb jí bylo málo a hodně hustá, do velkého robota moc malé množství a ruční jsem si spálila při výrobě domácího vanilkového cukru, tak jsem jí tam jen napatlala. Nazdobila ještě borůvkami, naaranžovala na okno a šla fotit. Další zádrhel, malá kapacita baterie v telefonu, nelze fotit s bleskem. Telefon v zásuvce, uklízím zbytky a dělám si chutě na pohár a přijde třetí mega zádrhel. Rána, řinčení skla a vysmátá roční dračice, která shodila vysokou lampu přímo na parapet. Naštěstí se jí nic nestalo, ale já uklízela pohromu a bojovala se schízou, že jsou ve všem v této místnosti střepy až do večera. Pohár šel slepicím.

Pudnik: 
250ml mléka
20g kukuřičného škrobu
lžíce domácího vanilkového cukru 
2 vrchovaté lžíce kakaa na vaření
povařit jako klasický pudink cca 2 minuty

Paříž
170ml 40% šlehačky
2 lžíce cukru moučky
2 lžíce kakaa na vaření
svařit a dát vychladit

Tvaroh
100g tvarohu
4 lžíce mléka
cukr, banán
rozmixovat

6. úkol: Chleba

  U tohoto úkolu z webu Kuchařky pro dceru  znělo zadání použít chleba do jídla. Týden jsem se připravovala, že upeču klasický kváskový chleba, aktivovala asi na čtyřikrát kvásek, který jako kdyby tušil, že to není jeho úkolem, stále chcípal. Nakonec jsem koupila novou várku, slavnostně večer zadělala a ráno upekla no a jak to dopadlo. V komentářích k úkolu jsem se dočetla, že to nestačí, že musí být chleba zakomponován do jiného jídla. Tak jdu vymýšlet.

  Nakonec jsem použila starší chleba, udělala topinky a obložila je ala co lednice dala aneb veganský obložený chlebíček pečený na sádle. Ale jinak jen samá rostlina :-) - paprika, červená jarní cibulka, cuketa, rajče a na ozdobu oregano, petrželka a květ měsíčku.

5. Bobule

  Ve velké kuchařské výzvě na webu Kuchařky pro dceru bylo požadavkem použít do jídla nebo pití bobule. Vzhledem k tomu, že je bobulobraní v plném proudu, vrhla jsem se dnes na rybízovou marmeládu ala brusinky a pro soutěžní výzvu na rybízový dort.      
  Dělala jsem ho podle stejného receptu jako jahodový, jen místo piškotů jsem upekla piškotový korpus ze 3 vajec a rozřízla ho na dvě poloviny. Vrstva tvarohové hmoty je tedy vyšší, jak je možno vidět na fotce řezu. U mě dort favorit :-) - kyselý rybíz a sladký tvaroh - ňam.

 Ještě přidávám recept na marmeládu a la brusinky:

1kg rybízu (červeného jsem měla málo, tak jsem nakombinovala s bílým)
8 hřebíčků
2 lžičky skořice
kůra z 3/4 bio citronu
450g hnědého cukru a karamel ze 150g cukru
šťáva z 1/4 bio citronu, ale asi by nemusela být
4 lžičky čistého citrusového pektinu

  Rybíz, část cukru, koření a kůru smícháme a necháme v chladu do druhého dne. Pak krátce povaříme a přidáme pektin dle návodu, povaříme 5 minut a přidáme zbytek cukru, popř. dosladíme dle chuti. Povaříme ještě cca 15 minut, plníme do skleniček a otočíme dnem vzhůru. Nechávám do druhého dne.

  Poslední dnešní výrobek z bobulí je ovesná kaše s povařenými ostružinami a jostou ozdobená datlovým sirupem pro naši nejmenší.

4.úkol Lucerna

  Má kamarádka prokrastinace nebo jak se jmenuje to, když člověk vše odkládá, se opět projevila ve své obludnosti. Dnes je je 14.7. a já se dostávám k úkolu ze 4. července. U mě platí prostě na stopro, co neudělám hned, k tomu se dokopávám horko-těžko. Tak honem po třech kouskách dohnat výzvu webu Kuchařky pro dceru.

  A žádné velké rozkecávání se. Úkol Lucerna jsem už splnila při slavnostním obědě s lososem, ale to mi nevycházelo v časové posloupnosti. Zasekla jsem se totiž u oplatek, které jsem původně chtěla péct, ale nakonec to musela vyřešit rychlovkou. Tak dnes vkládám lucernu a svíčku s jednodušším jídlem a bez květinové dekorace - rajskou polévkou, kterou jsem jedla naposledy s odporem na základce. Patří k několika jídlům, které se mi v dětství dokonale zhnusily, a tak jsem je ani nezkoušela vařit. S přáním ji uvařit přišla starší dcera, které velmi chutná ve školce. Jsou prázdniny, a tak jsem po receptu pátrala na vlastní pěst a vybrala Apetitonline. Mě chutnala moc, u zbytku rodiny už to sice nebyla taková hitparáda, ale na jejich zmlsanost jsem už zvyklá

Fotka soutěžní - lucrna a svíčka v doprovodu rajské polévky s písmenky. Nevypadá tak slavnostně, ale dcera si ji moc přála a mluvila o ní asi týden.

.

  Tak na ukázku jedna nesoutěžní fotka jak by mělo vypadat slavnostnější jídlo hodno zapálené svíčky

Oplatka

  Vracím se k plnění úkolů výzvy webu Kuchařka pro dceru a to v pořadí k číslu 3 - použít oplatku k dozdobení jídla, případně pití.
  Rozhodla jsem se pro obě varianty. Originál lázeňské oplatky jsem doma měla, a tak jsem je nakombinovala na nápoj i jídlo, resp. svačinku.
  Nejkomplikovanější na tomto úkolu bylo udržet oplatku na sklenici tak, aby neustále nepadala na zem a dalo se vyfotit. Ve finále jsem jí přilepila izolepou, fotku je třeba naaranžovat, no ne?


  Hádanka pro nápoj: vypadá to jako cappuccino, je to ve sklenici s nápisem mimo jiné cappuccino, ale není to cappuccino, co je to?
  Je to šťáva z jablek právě ošťavněná.

  Jídlem ozdobeným oplatkou je jablkový dezert, resp. hustá čerstvá jablečná šťáva proložená piškoty a ozdobená do tvaru ksichtíku.




 
 

Z5

  Z5 zpět, dnes to vezmu v rychlosti a ve zkratce. Neboli plnění výzvy nanečisto. Pauzu v plnění úkolů výzvy nezpůsobila cesta za zážitky či krásami spojenými se dny volna ani nedostatek surovin.


  Oplatka i s nápisem lázeňská je schovaná v šuplíku, počítaly by
se možná i piškoty použité na želatinový dort, lucernu také mám a dokonce vyfocenou s mnou oblíbeným lososem, bobule rybízu a josty na keříku odolávají hladovým kosákům a vlastně je také jahoda bobule?  Z posledních jahod jsem totiž dělala o víkendu dort dojídaný v úterý, tedy by se dal také ještě použít. Takže jediný úkol, který by prakticky nebylo možné splnit, byl chleba. O ten se snažím už několikátý den, resp. zaktivnit kvásek, ale asi to vzdám. Nevím, jestli za to může mouka nebo už měl namále před tím, ale je to poprvé, co to ani po několika dnech nerozchodil a asi poprvé, co jsem nepoužila bio mouku.
  Ale... co mě doopravdy sebralo vítr z plachet, je to, co si člověk vyslechne při nadšeném popisu svého nového koníčku čili blogu? ... co to je zase za blbost, proč ztrácíš čas něčím, co nemá hlavu ani patu a dodatkem raději uvař, ukliď, člověka příliš nepovzbudí...ale právě proto, že už mě nebaví proplouvat životem jen na lodi povinností, ale občas skočit do vln a dělat i ty neužitečné věci. Výzvy jsou o překonávání překážek, že. Tak tedy zpět do boje a tady jsou výtvory posledních dní, i když do soutěže je vzhledem k časové posloupnosti úkolů nemohu zařadit.
  Ochudit virtuální svět o ŽELATINOVÝ DORT se mi ale nechce, protože mi hrozně chutná. Co je na něj tedy potřeba:


1 máslo
250g cukru moučky
2 tvarohy ( používám v alobalu ne ve vaničce)
3 lžíce rumu
vanilkový cukr ( používám 2 lžíce domácího)
2,5 lžíce želatiny ( já používám 8g agaru - 3/4 sáčku)
0,5l mléka
piškoty, ovoce

  Domácí vanilkový cukr: rozmixuji přírodní cukr krystal (3/4 zavařovací sklenice) se semínky z jednoho vanilkového lusku a slupku lusku vložím ještě do připraveného cukru a nechám po celou dobu spotřeby. Při použití ponorného mixéru je nutné mixovat postupně, já ho včera zavařila, neb jsem zapomněla, že minule jsem mixovala s velkými noži v mixovací nádobě a dělala celé množství najednou přímo ve sklenici.
  Zpět k výrobě samotného dortu. Nejdříve je lepší si připravit ovoce do tvaru a formy, ve které bude vkládáno do dortu, neb směs rychle tuhne. Máslo s cukrem utřít a smíchat s tvarohy, rumem a vanilkovým cukrem. Při použití cukru krystal je lepší ho dát do mléka, lépe se rozpustí, ale zase pozor na připálení. Při použití želatiny se polovina mléka smíchá s želatinou a polovina mléka se přivede k varu. Poté mléko s želatinou nalít do vroucího mléka a už nevařit. Nemám s tím však zkušenost, je to jen dle receptu, nikdy jsem želatinu nepoužívala, a tak jsem si přizpůsobila dle svého umu a použila agar. Při použití agaru se prášek smíchá s mlékem, přivede k varu a ihned po probublání stáhne. Poté smíchat tvarohovou směs s mlékem. 26cm dortovou formu opláchnout vodou, vyložit piškoty a kombinovat tvarohovou směs, ovoce, směs, piškoty nebo dle chutě.  Verze s agarem rychle tuhne, takže krájet lze už po několika hodinách, ale delší odležení pomůže piškotům pořádně zvláčnět a celý dort je chutnější. Mě nejvíce chutná cca po 48 hodinách, ale to už ho moc nebývá. :-)

Minerálka

  Jak už jsem psala včera, zapojila jsem se do Prázdninové výzvy na webu Kuchařky pro dceru. Dnešní zastávkou na pomyslné mapě bylo lázeňské prostředí s lákadlem v podobě minerálních pramenů.

  Já byla v lázních několikrát jak na výletě, tak na lékařském pobytu, ale pití minerálního pramene bylo pro mě utrpením horším než některé lázeňské procedury. Ty, které do Frantovek zavítaly s cílem přivolat potomstvo nejen ošmatáváním části těla sochy slavného Františka, jistě pochopí. První ochutnávka slavné vody u mě proběhla někdy v osmi letech, kdy mě vyvezli příbuzní až na Slovensko a v dobré víře udělat něco pro mé zdraví mě onu vodu přinutili vypít. Ještě teď si vzpomínám na tu odpornou chuť vedoucí až ke zrakové kontrole útrob žaludku. V pozdějších letech jsem tedy k pramenům přistupovala velice obezřetně a pokud bych neměla záznam ve zdravotní lázeňské průkazce o nutnosti vypít nějaký ten litřík, nikdo by mě nedonutil ke studánce ani čuchnout. Takhle jsem si párkrát pohárek načepovala asi deckou pramene, ale většinu s ním zalila krásné květinové záhony před lázeňským pavilonem.  Toliko k mé oblibě minerálky.

  S bublinkami všeobecně, i když minerální pramen dle mých zkušeností vlastně moc nebublá, ten je většinou jen aromatický, mám problém. Šampaňské pokud je součástí nějakého významného přípitku si zásadně vybublávám vidličkou nebo tím, co je při ruce. Možná tak kolu občas vezmu na milost, ale také vybublanou a to zejména když je mi špatně v autě.

  Jak se tedy postavit k dnešní výzvě? Připravila jsem konvičku mého oblíbeného nápoje známého jako virgin mojito, tedy máta, cukr, citron.

Aby se vlk nažral a koza zůstala celá, do skleničky jsem namíchala onu požadovanou dvojici mojito a minerálku, ale drink je pro vílu a já si nechám zbytek nebublavého mojita. A ještě k ingrediencím - máta je ze zahrádky. Odolnější bylinu neznám, stále vesele roste přes mou péči nepéči. Citron - zkusila jsem bio a prostě mi přijde, že je voňavější a šťáva z něj má větší sílu. Cukr - místo třtinového používám momentálně přírodní hnědý. Nedávám ani chladit do lednice, protože od rána chodím v pletených tlustých ponožkách. Nějak jsem si zvykla na ta vedra, a tak příjemná letní teplota, po které volám jakmile rtuť překročí třicítku, ve mě vyvolává chuť spíše na teplý čaj.

Co bude dnes k jídlu?

  Povědomá otázka, na kterou často musím najít vyhovující odpověď, neboť i v háji borovém se kručící žaludek rozléhá do daleka. Má fantazie není bezbřehá, rok má 365 dní a to je dost. Ale mezi námi, i kdyby jich měl méně, bude se to v dalším roce stejně opakovat zase. Občas sice prosadím variantu ulov si sám, ale více jak pár dní o chlebu a vodě se bez hlasitého protestu ve větvích borovic neobejde, tak co s tím?

  Včera mě zaujala Velká prázdninová výzva Jany Florentýny Zatloukalové, autorky řady kuchařek a webu o vaření s názvem Kuchařka pro dceru. Vytvořila pro soutěžící prázdninovou mapu, podle které každý den vyhlásí soutěžní úkol a k získání bodu je nutné vystavit fotku splněného úkolu na veřejné místo. Vzhledem k tomu, že žijeme v době, kdy se život přesouvá z reálna do virtuálna, nemyslí Florentýna veřejným místem nádraží nebo nástěnku u pošty, ale FB a podobné vymyšlenosti dnešního světa. Jak jsem psala v mém úvodním příspěvku, s FB příliš nekamarádím a o Instagramu či Twitteru už ani nemluvím, ty jsou pro mě úplně zahalené virtuální džunglí, a tak jsem si založila blog. Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě. Život matky na rodičovské dovolené mnoho soutěžních výzev nepřináší, když pominu sprint do školky na čas, resp. dřív než zamknou budovu, soutěž o nejlepší masku na karneval (do toho ale značně zasahuje její nositelka, takže se to nepočítá) a podobné akce, tak proč nezkusit něco jiného.

  Tak tedy k věci, dnes byl úkol na rozjezd, použít nakrájenou surovinu na kostičky tak, aby byla vidět i ve finále na talíři. Na zemi se sice válely kostičky mladší dcery, ale k těm mě nenapadly přídavné suroviny. Další variantou byly brambory nakrájené na kostičky jako příloha k uzené rybě, kterou jsem dostala dnes od souseda, který se mimochodem jmenuje Kostka, takže by to byly kostky na druhou.

  Vzhledem k tomu, že jsem si nebyla jistá, zda by varianta bramborové kostičky a Kostka byla uznána, vytvořila jsem další kostičky k večeři. Nakrájela jsem knedlíky, osmažila je a pár jich před vyklopením vajíčka vyndala z pánvičky, aby se neztratily ve žluté míchanici, pojistila jsem to ještě nakrájenou řepou na vrch.
To zelené jsou nakrájené listy řepy a natě z mrkve, aby to bylo barevně vyvážené. Chybějící modrou zastupuje už jen obal na telefonu, kterým jsem vše vyfotila...

Libo-li s dekorací, ať je to poprvé stylově.

Jak jsem se stala bloggerkou

  Je tomu něco přes rok, co jsem objevila blog a jeho svět. A co mě k tomu přivedlo? No vlastně s prominutím hovno. Ano, i to, co člověk po sobě chtě nechtě zanechává, může vést k poznání. Ale abych nebyla nechutná, uvedu to na pravou míru. Jedná se látkové plenky pro miminka.
  Mezi narozením první a druhé dcery jsem začala uhýbat z dálnice, po které ujíždí většina rodičů. Je rychlá, pohodlná a lemuje jí spousta čerpacích stanic s vymoženostmi moderní civilizace v podobě jednorázových plínek a podložek, vlhčených ubrousků, sunarů, později mluvících hraček atd. Hledala jsem ty vedlejší cesty a nejlépe polňačky, i když na nich člověk může odřít auto a pochroumat kola, má to něco do sebe. Díky pomalé jízdě dost často nestíhá, ale zase více vnímá přírodu kolem a jednodušeji zastaví a nadechne se třeba blízko lesa.  Kdoví, možná i to auto nechám jednou stát a budu pokračovat bosky a ještě pomaleji...
  Tedy zpět k realitě. Jak už jsem uváděla, hledala jsem látkové pleny a objevila blog se spoustou inspirace nejen v oblasti plenek, ale i šití oblečení, vyrábění hraček, vaření a ostatních diy aktivit, pročetla ho několik let zpátky, ten mě odkázal na další blog podobně inspirativní a už jsem se vezla. Zkrátka jsem skákala z kamene na kámen v řece inspirace a už se mi nechtělo vracet na tu komerční dálnici. Když je ta polňačka sjízdná pro ně, proč by nebyla pro mě.
  Včera ke mně přišla další výzva. Mezi inspirací na kamenech v řece bylo i vaření s Florentýnou, ale problém nastal v podmínce zveřejňování výtvorů v aktuálním čase na internetu. FB profil sice mám, ale fb nemám ráda a jediným důvodem k založení byl kontakt během studia na VŠ a později fb skupina Nevýchovy. Obecně se řadím mezi méně gramotné ve světě virtuálna, a tak pro mě byl tento problém velkou výzvou nejen v oblasti vaření, ale i v oblasti kam s fotkou - založím si blog. A co bude dál se uvidí.
  A k názvu mého blogu? Ten vychází z mého jména, které dle řeckého původu značí skálu, a příjmení, které má na svědomí zbytek. Občas jsem z těch mých dvou malých stromečků a jedné statné borovice v háji, občas na větvi, ale příroda je svá a tak ji nutno brát a radovat se z ní.