Jak jsem se stala bloggerkou

  Je tomu něco přes rok, co jsem objevila blog a jeho svět. A co mě k tomu přivedlo? No vlastně s prominutím hovno. Ano, i to, co člověk po sobě chtě nechtě zanechává, může vést k poznání. Ale abych nebyla nechutná, uvedu to na pravou míru. Jedná se látkové plenky pro miminka.
  Mezi narozením první a druhé dcery jsem začala uhýbat z dálnice, po které ujíždí většina rodičů. Je rychlá, pohodlná a lemuje jí spousta čerpacích stanic s vymoženostmi moderní civilizace v podobě jednorázových plínek a podložek, vlhčených ubrousků, sunarů, později mluvících hraček atd. Hledala jsem ty vedlejší cesty a nejlépe polňačky, i když na nich člověk může odřít auto a pochroumat kola, má to něco do sebe. Díky pomalé jízdě dost často nestíhá, ale zase více vnímá přírodu kolem a jednodušeji zastaví a nadechne se třeba blízko lesa.  Kdoví, možná i to auto nechám jednou stát a budu pokračovat bosky a ještě pomaleji...
  Tedy zpět k realitě. Jak už jsem uváděla, hledala jsem látkové pleny a objevila blog se spoustou inspirace nejen v oblasti plenek, ale i šití oblečení, vyrábění hraček, vaření a ostatních diy aktivit, pročetla ho několik let zpátky, ten mě odkázal na další blog podobně inspirativní a už jsem se vezla. Zkrátka jsem skákala z kamene na kámen v řece inspirace a už se mi nechtělo vracet na tu komerční dálnici. Když je ta polňačka sjízdná pro ně, proč by nebyla pro mě.
  Včera ke mně přišla další výzva. Mezi inspirací na kamenech v řece bylo i vaření s Florentýnou, ale problém nastal v podmínce zveřejňování výtvorů v aktuálním čase na internetu. FB profil sice mám, ale fb nemám ráda a jediným důvodem k založení byl kontakt během studia na VŠ a později fb skupina Nevýchovy. Obecně se řadím mezi méně gramotné ve světě virtuálna, a tak pro mě byl tento problém velkou výzvou nejen v oblasti vaření, ale i v oblasti kam s fotkou - založím si blog. A co bude dál se uvidí.
  A k názvu mého blogu? Ten vychází z mého jména, které dle řeckého původu značí skálu, a příjmení, které má na svědomí zbytek. Občas jsem z těch mých dvou malých stromečků a jedné statné borovice v háji, občas na větvi, ale příroda je svá a tak ji nutno brát a radovat se z ní.