Minerálka

  Jak už jsem psala včera, zapojila jsem se do Prázdninové výzvy na webu Kuchařky pro dceru. Dnešní zastávkou na pomyslné mapě bylo lázeňské prostředí s lákadlem v podobě minerálních pramenů.

  Já byla v lázních několikrát jak na výletě, tak na lékařském pobytu, ale pití minerálního pramene bylo pro mě utrpením horším než některé lázeňské procedury. Ty, které do Frantovek zavítaly s cílem přivolat potomstvo nejen ošmatáváním části těla sochy slavného Františka, jistě pochopí. První ochutnávka slavné vody u mě proběhla někdy v osmi letech, kdy mě vyvezli příbuzní až na Slovensko a v dobré víře udělat něco pro mé zdraví mě onu vodu přinutili vypít. Ještě teď si vzpomínám na tu odpornou chuť vedoucí až ke zrakové kontrole útrob žaludku. V pozdějších letech jsem tedy k pramenům přistupovala velice obezřetně a pokud bych neměla záznam ve zdravotní lázeňské průkazce o nutnosti vypít nějaký ten litřík, nikdo by mě nedonutil ke studánce ani čuchnout. Takhle jsem si párkrát pohárek načepovala asi deckou pramene, ale většinu s ním zalila krásné květinové záhony před lázeňským pavilonem.  Toliko k mé oblibě minerálky.

  S bublinkami všeobecně, i když minerální pramen dle mých zkušeností vlastně moc nebublá, ten je většinou jen aromatický, mám problém. Šampaňské pokud je součástí nějakého významného přípitku si zásadně vybublávám vidličkou nebo tím, co je při ruce. Možná tak kolu občas vezmu na milost, ale také vybublanou a to zejména když je mi špatně v autě.

  Jak se tedy postavit k dnešní výzvě? Připravila jsem konvičku mého oblíbeného nápoje známého jako virgin mojito, tedy máta, cukr, citron.

Aby se vlk nažral a koza zůstala celá, do skleničky jsem namíchala onu požadovanou dvojici mojito a minerálku, ale drink je pro vílu a já si nechám zbytek nebublavého mojita. A ještě k ingrediencím - máta je ze zahrádky. Odolnější bylinu neznám, stále vesele roste přes mou péči nepéči. Citron - zkusila jsem bio a prostě mi přijde, že je voňavější a šťáva z něj má větší sílu. Cukr - místo třtinového používám momentálně přírodní hnědý. Nedávám ani chladit do lednice, protože od rána chodím v pletených tlustých ponožkách. Nějak jsem si zvykla na ta vedra, a tak příjemná letní teplota, po které volám jakmile rtuť překročí třicítku, ve mě vyvolává chuť spíše na teplý čaj.